Keltoi 1994-2017

venuseEncyklopedie archeologie

Píč Josef Ladislav

Profesor Dr. Josef Ladislav Píč, proslulý český archeolog. Medailón

Profesor Dr. Josef Lad. Píč, proslulý český archaelog, narodil se 19. ledna 1847 v skromné, doškové chatě u paty větrného mlýna (za městskou cihelnou), pár kroků ode Mšena, při silnici vedoucí do sousední obce Sedlce.
Otec jeho Čeněk, původem z Malé Bělé, byl statný, veselý mlynář, štědrý pan otec, který každé chvíle oči k nebi obracel, zda dá mu potřebné síly pro jeho větrný mlýn - a tím získal velkou znalost meteorologických místních poznatků a dohadů, s kterými se na něho občané mšenští obraceli.
Josef Ladislav Píč chodil do obecné školy ve Mšeně, načež studoval na německém gymnasiu v České Lípě a na akademickém v Praze. Na universitě oddal se studiu dějepisu a věd slovanských, jsa žákem Wácslava Wladivoje Tomka, vedle Palackého tehdy nejznamenitějšího historika českého. Od roku 1872 až do roku 1881 působil Píč jako profesor na i gymnasiu v Mladé Boleslavi, kde byl mu upřímným přítelem prof. Dr. Jan Kryštůfek. Od r. 1882 byl profesorem na gymnasiu v Žitné ulici v Praze II., kde se přátelsky stýkal s nezapomenutelným naším Aloisem Jiráskem. Od r. 1883 byl Píč docentem slovanských a rakouských dějin na české universitě. R. 1893 byl jmenován kustodem, později ředitelem archaelogických sbírek Musea král. Českého; od r. 1906 řádným profesorem české university. Pensionován byl r. 1907. Zůstával v Praze II. v Sokolské tř. č. 66, poblíž životního útulku a lásky svojí - Musea - a 5 minut od gymnasia v Žitné ulici.
V tom bytě vydechl 19. prosince 1911 šlechetnou svou duši.
Píč byl v oboru bádání o nejdávnějším vývoji člověka na půdě naší vlasti, čili v oboru praehistorické archeologie významným učencem - evropské pozornosti. Počal kopati na rozličných místech v Čechách a za podpory četných přátel, zvláště poděbradského lékárníka Jos. Hellicha a presidenta České Akademie Jos. Hlávky, došel znamenitých výsledků. Probádal velikou řadu nalezišť, z nichž některá, jako naleziště na Třebické a Pičhoře u Dobřichova a u Bylan, dosáhla mezi archeology evropské pověsti.
Byl vůdcem archeologických snah českých. Základní dílo jeho: Starožitnosti země české, které vyšlo v letech 1899 až 1909 a opírá se o sbírky musejní, obsahuje obšírně zdůvodněný systém pravěkého vývoje Čech. Díl I. sluje: Čechy předhistorické a pozůstává. ze 2 svazků: 1. jmenuje se: Pokolení skrčených koster (1899). 2. Pokolení kamenných mohyl (1900). - Díl II. má nadpis: Čechy na úsvitě dějin. Rozděluje se ve 3 svazky: 1. Kostrové hroby s kulturou marnskou čili laténskou a Bojové v Čechách. (1902). 2. Hradiště u Stradonic (u Berouna) jako historické Marobudum (sídlo markomanského krále Marobuda). 3. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů (1905). Díl III. je označen názvem: Čechy za doby knížecí. Obsahuje 3 svazky. Česky vyšel pouze svazek 1. Část archaeologická. - 2. svazek vydán byl francouzsky: Le Hradischt de Stradonitz en Bohême - přeložil Josef Déchelette. (Lip. 1906). - Svazek 3. vydán byl německy: Die Urnengräber Böhmens (Lip. 1907). (Slov. Nauč. - Píč: 713.) Univers. prof. Dr. Lubor Niedrle v nekrologu, uveřejněném v Čes. Čas. Historickém (1912), charakterisuje Píče vedle jiného takto: Byl velice sečtělý v evrop. archaelog. literatuře a znal materiál všech evrop. musejí tak, jako málokdo z jeho evrop. kolegů. Jeho Starožitnosti země české, pokud nám představují soubor musejního materiálu v knize pohodlně umístěný, pečlivě roztříděný a zobrazený, výstižně charakterisovaný a opatřený rozsáhlým srovnávacím aparátem - jsou a zůstanou zajisté na dlouho knihou, kterou každý český archaeolog bude míti neustále v rukou. Neboť možnost vydati něco podobného, zlepšeného, nebude na dlouho dána. Jsou proto vskutku v tomto smyslu dílem monumentálním.
Pro své vědecké zásluhy byl Píč jmenován: I. řádným členem I. třídy České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, řádným členem Císařské společ. dějepisu a starožitností v Oděse, učené archivní komise v Rjaznani (gubern. místo ruské), carské archeol. společnosti v Moskvě a Královské spol. nordických starožitností v Kodani, zahraničním členem carské ruské archaeol. společnosti v Petrohradě a anthropologické společnosti v Paříži, čestným členem carské společ. dějepisu a starožitností ruských při universitě v Moskvě, společ. starožit. v Kijevě, dopisujícím členem archaeologické spol. v Bruselu, anthropolog. společnosti v Římě, spol. Musea slezských starožitností ve Vratislavi, společ. starožitnické Prussia v Královci, ředitelem archaeolog. sbírek Musea Král. Českého, referentem Archaeolog. komise při České Akademii a jiných učených korporacích.
Průvodce sbírkami národního Musea v Praze (1932) praví: Správcem oddělení praehistorického jmenován r. 1893 vynikající historik a slavista prof. Dr. J. L. Píč. - Prof. Píč, skutečná osobnost vědecká, přišel s úplně novou methodou. Viděl, že na základě náhodných nálezů nedá se vybudovat pevný základ systému pravěkého vývoje naší země. Organisátorskému jeho talentu se podařilo, že utvořil družinu obětavých přátel (Hellich, Felcman, Vaněk), s nimiž podnikal systematické vykopávky ve větším rozsahu, takže za krátkou dobu vytvoři1 rozsáhlé sbírky, které naplnily 3 rozlehlé síně musejní. Na takto získaném materiálu vybudoval pak systém české archaeologie v zásadním rozdělení platný podnes. - Dr. Jan Kryštůfek (1907) nazývá Píče otcem české archaeologie.
Píč věřil v pravost rukopisů a s vírou tou odešel jako Palacký do hrobu. R. 1914 vydali věrní přátelé Píčovi: Dr. Jan Kryštůfek a Jan Waněk v Posledním odkazu Píčově souhrn snah jeho o rehabilitaci RK.
Po jeho tragickém skonu uložil jej národ s vděkem v klín posvátného Slavína na Vyšehradě, na němž stkví se nápis: Ač zemřeli, ještě mluví..., mezi vynikající buditele a zasloužilé pracovníky národní po bok Juliovi Zeyerovi, básníku a W. W. Tomkovi, učiteli svému, kteří ho předešli a přiřadil k němu Josefa Václava Sládka, básníka, Jaroslava Vrchlického, básnického genia, prof. Josefa Krále, vynikajícího klas. filologa a spisovatelku-básnířku Růženu Svobodovou, jež ho následovali.
Protože rodná chata Píčova u paty větrného mlýna jeho otce ve Mšeně více nestává - spolek Romanov rodáků Mšena a jeho vůkolí v Praze, uctil posmrtnou památku Píčovu bronzovou deskou (dílem akadem. malíře Jana Hudce, akadem. sochaře Jos. Weimanna a umělecké slévárny firmy K. Barták, Praha XI.), kterou vstavil a odhalil 14. srpna 1938 na čestném místě Mšena - na městské radnici na náměstí.
Mšeno ve svém museu chová drahocenné relikvie po zesnulém velkém rodákovi: Psací stůl s mlaty kamennými na něj položenými, s kalamářem jeho a perem (s korkovým držátkem), hůl cestovní, kterou s sebou brával k archaeolog. výzkumům, některá archaeolog. díla Píčova, ručník, jímž jeho věrní přátele otřeli řinoucí se mu ze spánků krev, jeho obraz a smuteční oznámení o úmrtí, vzácnou železnou přílbu na Hradsku nalezenou, pocházející z X. nebo XI. století - Píčem agnoskovanou.

Jos. B. Cinibulk

(Ottův slovník naučný. - Československá Vlastivěda - díl II. - Zlatá Praha - roč. XXIV.)

Vytiskla knihtiskárna Jiřího Jelena na Mělníce.


Převzato, zdroj: http://people.fsv.cvut.cz/~gagan/jag/rukopisy/osobnost/pic/upominka.htm

 

 

PLG_CONTENT_SHOWTAGS_TITLE J. L. Píč

Související články

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo