Hradsko, Centrální objekt specifické, patrně kultovní funkce

Jiným, neméně důležitým nálezovým celkem staršího slovanského období z přechodu 8.- 9. stol. je centrální objekt v sek. 43, 47, 48, který je vzdálen od výše popsané skupiny jam asi 16 metrů a je podobně orientován delší osou od východu k západu. Leží stejně jako předchozí vně velké ohrady ze střední doby hradištní, o níž bude níže řeč. Stojí osamocen, zahlouben ve sprašovém podloží, v němž byly nalézány též aurignacké silexy. Do přechodného období starší až střední doby hradištní řadíme objekt podle výrazného obsahu archaických keramických fragmentů (obr. 21-24; 30 : 3, 5, 8, 9, 11, 13; 31 : l, 5; 32 : 3; 33 : 5; 34 : 7).


Obr. 23. Hradsko (Mělník). Kruhový objekt kultovního charakteru z 8. stol. v pohledu shora



Obr. 23. Hradsko (Mělník). Kruhový objekt kultovního charakteru z 8. stol. detail obvodového žlebu

Tvarově se podobá žlebovitému prstenci, který však není zcela pravidelný, rozpadá se v nestejně hluboké žlebovité části (o. 173, 175, 176, 184, 185) s několika jámami po kůlech na severozápadní a jižní straně. Rozměry má 185 cm ve směru S-J a 270 cm ve směru Z-V. Z centrálního prstencovitého tvaru vybočují přístavek 173 a jazykoví ty výčnělek o. 184 na straně SZ. Žleb sám má tvar miskovitý, rozevřený. Centrální část kolem níž je vyhlouben prstencový žleb má tvar čtvercový o průměru 105 cm, zatímco šířka žlebu měří průměrně 100 cm, hloubka 50-60 cm od dnešního povrchu. Tvar čtvercového centra je vymezen polygonem vnitřní strany obvodového prstence. Obvodové kůly, zřejmě jen zčásti zachované, svědčí bud o zastřešení nebo o ohrazení objektu palisádou. Šedý hlinitý zásyp byl prosycen organickými látkami & l, které pravděpodobně jsou pozůstatkem dřeva případně kůlů. Obsahoval zvířecí kosti, keramiku a jiné předměty, jako např. hráněnou železnou jehlici (z obj. 184), jež dohromady svědčí jednak o vysokém stáří tohoto slovanského objektu, jednak naznačují společně s tvarem funkci. Zvířecích kostí bylo ze žlebů vyzvednuto značné množství. Osteologický rozbor L. Peškeho (AÚ) naznačuje převahu hovězího dobytka (33 kusů), avšak i četné pozůstatky vepře domácího (13) stejně jako kance (7x). Pozoruhodná je stopa odseknutí hlavy vepře. V menším počtu 4 jedinců je zastoupena ovce nebo koza. Nechybí však ani kůň, byť jen vzácně. Uzavřený polygonální útvar s prázdným centrem, obklopeným žlebem, jámami a chráněný koly, případně stanovitě zastřešený, postrádá jak známek chatového obydlí, tak známek výroby. To i bohatství zvířecích kostí různých druhů vede k tomu, že objekt můžeme nejpravděpodobněji považovat za kultovní, s nímž se v rané fázi vývoje slovanských hradišť v různé podobě setkáváme. Na stáří kolem r. 800 a po tomto datu je nutno soudit podle archaických tvarů okrajů, postavení plošné i pásové výzdoby ve formě jemných mnohonásobných vlnovek nebo hřebenového vpichu. Pro kultovní výklad a existenci kultovních objektů, v našem případě obětišť, svědčí kromě tvaru i orientace podle světových stran a prázdné pravoúhlé chráněné místo uprostřed. Nelze vyloučit, že jde o kult boha - slunce (?), jehož idol mohl stát uprostřed. O tom, že ve staroslovanské době sloužily vyvýšené a výrazné polohy nad údolími, řekami a jezery kultu, jak je i v našem případě, svědčí i řada jiných center u Slovanů té nebo mladší doby.
Vzpomeňme při této příležitosti posvátných návrší a hor, jakým je např. Sleža, Racluň (Dolní Slezsko; Cehak-Holubowicz.owa 1959, 51 -100), Havelberg, Retersberg, Landsberg u Polabských Slovanů (Grimm 1958, 89 n.), Jena-Johannisberg, Lossow (Unverzagt 1969, 335-341). Nové objevy svatyň na náhorních hradištích byly učiněny na skalním výběžku nad jezerem ve Feldbergu (Hermann 1959, 60-74).
Prostor chráněný sloupy byl ovšem častěji věrohodně vysvětlován jako prostor sakrálně kultový, známý z širší evropské oblasti v dávné minulosti. Pomineme-li stavby megalitické (Stonehenge) západní Evropy, shledáme se se sakrálně vyděleným prostorem v samotném Řecku (temenos). Kamenný kruh se sloupy uvádí B. Daicouiciu z Dacie (1964, 229-235). Nejblíže příkladu Hradská stojí několik slovanských oválných kultových objektů s obvodovým příkopem občtiště z Trzebiatowa, okr. Gryfice s ohništěm a kůly uprostřed prostory (Filipowiak 2957, 75), i když jsou o něco prostornější svými rozměry: 9 x10 m a 10 x12 m. Svatyně Perunova v Peryni u Nowgorodu představuje pravidelný kruh s příkopem a sochou boha uprostřed (Sedov 1953; 1965), Z východoslovanských posvátných staroslovanských okrsků je třeba si povšimnout i žertviště ve Vščiži u Černigova (Rybakov 1953, 75-120). V Čechách jmenujeme Starou Kouřim, kolem posvátného jezírka Libuše (Solle 1966, 140-146). Z pohanské kultovní tradice vyrůstal i Pražský Hrad (Borkovský 3954, 15-21).
Stopy pohanského kultu ovšem dokládají nejlépe kultovní plastiky, dnes známé již z řady míst na Moravě (Mikulčice - Novotný 1970, 412-420; 1966, 649-648) a zejména v oblasti polabských a pomořanských Slovanů (Šolle 1973, 383-84) a nové nálezy z Friesacku a z Altfriesacku u Neuruppinu a dalších míst (Herrmann 1970, 252). Přesvědčivějšího důkazu v podobě idolů nebo plastik náš objekt neposkytuje. I tak však centrální objekt na temeni výginné polohy nad Pšovkou z nejstarší slovanské fáze, dobře datovaný nálezy, má značný význam nejen po stránce datování a argumentace naší ústřední problematiky vzhledem k lokalizaci Canburgu, ale pravděpodobně i vzhledem ke své specifické funkci.



Zdroj: Šolle, M.: Hradsko u Mšena. část I. Od pravěku do doby slovanské (121)

Lokalizace : Okres: Mělník | Středočeský kraj
Období: Doba kamenná | Doba bronzová | Slované