Hradsko, Hradiště a jeho osídlení

Hradsko, opevněné sídliště z mladší a pozdní doby bronzové a raně středověké hradiště. Lokalizace : Okres: Mělník | Středočeský kraj,Doba kamenná | Doba bronzová | Slované HRADSKO PEVNOST NAD KOKOŘÍNSKÝM ÚDOLÍM

Díváme-li se z hradu Kokořína k východu, přes údolí Pšovky, máme před sebou přímo naproti kostelík sv. Jiří. Patří k malé osadě Hradsku, která zaujímá zvláštní polohu na úzké šíji, spojující se zázemím mšenské planiny mohutný terénní blok. Stačilo tuto šíji přehradit, aby se z desetihektarové rovné plochy, na všech ostatních stranách spadající skalnatými srázy do hloubky až stometrové, stala nedobytná přirozená pevnost. Stezkou na severní straně bylo možno nepozorovaně seběhnout do údolí k vodě.Tady najdeme dodnes na skále vyrytý nápis „P. Krolmus r. 1819 bil tu": mladý mšenský kaplan, teprve se chystající k archeologické dráze, věděl už tenkrát, že planina před hradským kostelíkem nabízí „pohanské památky" - kamenné sekerky, střepy nádob, bronzové šipky... Mšenský rodák J. L. Píč popsal to místo již jako student v roce 1871, ale dalších sto let trvalo, než se tak významné místo dočkalo řádného a rozsáhlého archeologického výzkumu. Archeologický ústav ČSAV v Praze jej připravil důkladně: nejprve v letech 1962-63 provedl na cele plose odběr vzorku pro fosfátovou analýzu, která pod zemi vypátrá místa soustředěnějšího lidského osídlení, a pak, v letech 1964-74, následovalo odkrytí značné části plochy tohoto pravěkého a raně středověkého hradiště.

Na výsledky výzkumu jsme už narazili: bylo tu velké tábořiště lovců ve starší době kamenné, hrazené a opevněné osady ve starší i pozdní době bronzové - ale především raně středověké hradisko, mohutnými valy opevněné sídlo a opěrný bod českých Slovanů, nejmocnější v širokém okolí. Jak to tu vypadalo na úsvitě českých dějin?
První slovanské osídlení zachytil výzkum kolem temene plošiny v její severní části, kde se našly zahloubené sídlištní objekty, ohniště a na samém, třeba jen nevýrazném vrcholu pak pozoruhodná zhruba okrouhlá stavba - jakási svatyně, obětiště? Základový žlab s jamkami po kůlech (palisádové hrazení či podpěry střechy?) a s četnými zvířecími kostmi ve výplni vymezoval plochu asi 270 x 185 cm, jejíž střed byl prázdný, bez nálezů.Tento zvláštní útvar tu stál už na přelomu 8. a 9. století po Kr. Později v 9. století při něm vyrostl dvorec ohrazený palisádou, nejspíše sídlo rodového náčelníka, a celá plocha byla již chráněna hradbou přetínající přístupovou šíji (širokou jen 70 m) v místech dnešní vsi. Hradba z opuky a pískovce byla opatřena vnějším příkopem a zevnitř zpevněna přisypaným hlinitým valem s dřevěnou konstrukcí, širokým nakonec až 14 m.
V 11.století se plocha hradiska zmenšila a vznikl druhý, vnitřní val u kostela. Ten tehdy ještě nestál, ale patrně tu měl svého dřevěného předchůdce; rozhodně zde existoval v souvislosti s hustým osídlením plochy hradiska od konce 10. století i hřbitov s množstvím hrobů, v nichž těla položená naznak byla někdy obkládána kameny a provázena milodary, pod vlivem pronikajícího křesťanství už jen drobnými: esovitými záušnicemi (bronzovými kroužky k ozdobě účesu), skleněnými či jantarovými korálky, výjimečně mincemi - denáry českých knížat. Zajímavé jsou doklady pověrečného strachu z mrtvých a jejich návratu: závaly velkými kameny, železný hrot v lebce ženy, kameny v ústech.Ve 13. století užívání opevněného místa na Hradsku končí, když ztratilo svoji funkci, kostel a hřbitov ale slouží dále.
Tak mocná pevnost by ovšem neměla zmizet v dějinách beze stopy, a skutečně se zdá, že stopu zanechala. Námět k takové úvaze dala podobnost jména sousední obce Kaniny se jménem Canburg, vyskytujícím se ve zprávách o tažení slavného franckého panovníka Karla Velikého do Čech v roce 805. Jeho vojska vpadla do země třemi proudy, spojila se kdesi při nejdolejší Ohři a po Labi dospěla k Canburgu; tento pevný český hrad oblehli, ale nedobyli a odtáhli s nepořízenou. Úvah, kde hledat tento Canburg - mimochodem první místní jméno, které z Čech známe, i když v pokřivené neslovanské podobě - byla už celá řada, nejlépe však známým údajům vyhovuje poloha Hradská, jehož užívání na prahu 9. století je navíc prokázáno nejen zmíněným výzkumem, ale i (možná pro popsané události příznačným) unikátním nálezem dvou prostých železných kuželovitých přileb „normanského“ typu s nánoskem, které vykopal rolník Benda v mezi nedaleko hřbitova na jaře 1891 a pohodil u svého domu, kde je našel a zachránil mšenský lékař MUDr. E. Juren. (Zda sahají svým stářím až k roku 805, není ale zcela jisté.) Hradsko je tedy možná místem, kde naši předkové vybojovali jeden z mnoha zápasů o nezávislost proti největší válečné síle tehdejší střední Evropy.

Zdroj: Sklenář, K.: Pravěk na soutoku
Foto: Tiller, Jiří; archiv

Hradsko (Čechy; západní Slované)
Na mohutném skalním bloku na Mělnicku bylo vybudováno hradiště, na němž M. Šolle odkryl 50-60 cm hloboký žlabovitý příkopek, tvořící zhruba tři čtvrtiny kruhu o rozměrech 185 x 270 cm. V tomto objektu bylo nalezeno větší množství kostí různých zvířat (především hovězího dobytka, vepřů - včetně nástrojem odseknuté lebky prasete, dále kanců, ovcí a koz). Na základě keramiky se nález datuje do 8. století. Ve volnější části je další jáma a před ní trojice kůlových jamek. Uvnitř se nachází skoro čtvercovitá plošinka. Objekt bývá považován za jakési obětiště a místo předkřesťanského kultu.

Zdroj: Profantová, N., Profant, M.: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů:(str. 80-81)