Klobucký menhir

Tohle mystické místo jsem navštívil v létě 2005 a dýchlo na mne nezapomenutelnou atmosférou. Kamenný pastýř, jak se menhiru taky jinak říká, se nachází u Klobuk kousek od Slaného. Stojí asi 1km za vesnicí po pravé straně silnice vedoucí z Klobuk do obce Telce. Již z dálky je vidět a vypíná se v krajině.

Menhir je původem železitý slepencový pískovec tmavé barvy, který má v sobě několik otvorů, z kterých vyzařuje energie silněji než je tomu u jiných částí kamene. Spekuluje se dokonce i o keltském původu kamene, ale pravděpodobně je staršího data. Je vysoký asi 3,5m (do země je zasazen v hloubce asi 70cm) a tím zaujímá místo největší český menhir.
Název kamenný pastýř se nepřipisuje klobuckému menhiru jen tak. Pověst vypráví o stádu oveček, které za trest i s pastýřem zkameněli. Ví se, že tři z oněch „oveček“, co se kolem kamene nacházeli, byli vyorány asi počátkem minulého století. Další pověst co se k menhiru váže říká, že při každém zvonění v kostele v Klobukách se ke kostelu přiblíží o krok a až se dostane ke kostelu, (podle jiné verze v kostelních vratech), tak nastane konec světa. Naproti tomu, až se zase ozve zvon ze sousedících Kokovicích, udělá zase krok zpátky.
Dovolím si zde citovat knihu pana Otomara Dvořáka – Kamenné otazníky české historie. Přináší na věc pohybu menhiru, ale i na další nové světlo.

(…) Onoho roku 1994 zorganizoval zkušený „lovec záhad“ Ivan Mackerle akci, která měla ověřit zajímavá zjištění některých anglických badatelů, kteří u tamních megalitů naměřili různé fyzikální anomálie. A tak se v předvečer letního slunovratu (20. června) sešla u klobuckého menhiru skupinka pražských záhadologů – kromě Mackerleho ještě velký znalec českých megalitů Jan Zeman, vedoucí pražského projektu Záře Vladimír Šiška, ing. Nekola a manželé Lenkovi. Geofyzikální měření protonovým magnetometrem zajišťoval Mgr. Bílý z firmy Picodas. Výsledky k nimž dospěli popisuje Ivan Mackerle takto:
Měření magnetického pole Země v předvečer letního slunovratu ukázalo těsně u menhiru jeho nezvyklé zesílení. Tato anomálie by se dala vysvětlit tím, že klobucký menhir je ze železitého pískovce, který je trochu magnetický. K nepochopitelnému úkazu však došlo následujícího rána, během měření při východu slunce. Místo, v němž byla magnetická anomálie největší se posunulo přibližně o jeden metr směrem na západ! Kámen samozřejmě stál na svém původním místě. Co způsobilo tento pohyb jeho energetického těla? Křemenný oscilátor hodin v přijímači VKV se v den slunovratu po přiložení k menhiru náhle zastavil a příští den po západu slunce se opět spontánně rozběhl. Kromě toho se na menhiru objevily mechanické vibrace o frekvenci 54 Hz, které příští den opět ustaly. U paní Lenkové se projevila srdeční arytmie a mnozí z nás pociťovali nepříjemné subjektivní myšlenky a chvilkovou nevolnost. Po západu slunce uviděli všichni účastníci pokusu kolem menhiru šedofialovou auru silnou asi 10 cm. Citlivější osoby viděli ještě další, slabší vrstvu do 1 m. Aura byla dobře viditelná ze všech stran menhiru a byla vždy jasnější než pozadí.
V rámci televizního seriálu Záhady a mystéria se Ivan Mackerle pokusil tento experiment zopakovat za účasti televizních kamer. Televizní štáb se u klobuckého menhiru utábořil na slunovratovou noc roku 1998. Mgr. Bílý se tentokrát vybavil jenom mnohem citlivějším cesiovým magnetometrem. Všichni s napětím očekávali východ slunce …
Dočkali se však zklamání. Magnetická anomálie menhiru se tentokrát nepohnula od kamene ani o centimetr. Nepodařilo se tedy nijak přesvědčivě dokázat, že by šlo o typickou vlastnost klobuckého menhiru. Mgr. Bílý však přesto nebyl schopen logicky vysvětlit, co se před 4 roky stalo. Nastaly snad tehdy nějaké mimořádné geofyzikální podmínky, při nichž spolupůsobilo magnetické pole Země, sluneční a kosmické záření? Nebo je to obráceně a tradiční aktivita menhiru byla během druhého pokusu rušena přítomností přílišného počtu lidí, nejen televizního štábu, ale i různých novopohanů, českých Keltů a šamanů, kteří se tu v hojném počtu utábořili, aby oslavili slunovrat?
Otázka zůstává dodnes nezodpovězena. ( … konec citátu)

Taky se zde budu muset zmínit o vandalismu, kterému neušel ani tento kámen. Nějaký člověk na menhir namaloval nacistický symbol hákového kříže (neplést se svastikou je trošku jiná, tu se jedná o jistý hákový kříž). Naštěstí už není tak zřetelný, ale stále tam je. Také mě překvapili mince, které byli různě nastrkané do spár v menhiru a dalších místech. Je také poznat, že je znám i mezi lidmi. Tolik lidí co sem tam viděl během hodiny jsem třeba na Závisti neviděl za celé tři dny co sem tam pobýval. Vystřídali se tu mladí i staří, ale i páry i rodiny s dětmi, taky i jednotlivci.
Mé dojmy z něj jsou naprosto úžasné. Už jak k němu přicházíte, tak cítíte tu velkou hladinu pozitivní energie. Atmosféra je úplně úžasná, energie je tak velká, že si na to zpočátku ani nemůžete zvyknout, ale po pár hodinách je to už „normální“. Menhir má v sobě několik otvorů, z kterých proudí více energie. Když jsem se o něj opřel zády a přiložil k němu dlaně je to něco naprosto úžasného, energie mě naprosto prostupovala. Večerní meditace byla ještě lepší. Uklidnil jsem se, po chvíli sem duchovním zrakem začal spatřovat před sebou barvy. První světlé pak se změnili na takové duhové a úplně mne obklopili. Doslova jsem se koupal v duhovém moři. Skrze záda jsem cítil obrovskou energii země a příjemné teplo. Také na cvičení wydy má menhir příznivý vliv – doporučuji hlavně cviky u kterých se jako zesilující látky používají kameny, třeba medvědí cvik je skvělý. Škoda jen, že potom nevyšlo počasí a začalo pršet kolem půlnoci…
Menhir vřele doporučuji všem navštívit a zameditovat a příp. i zacvičit wydu.