2.2.1 Dvorce

Malá sídliště - s jednou usedlostí, ale pravděpodbně s několika málo domácnostmi, nazývaná dvorce, plocha řádově desetin hektaru.

Zástavba:  nadzemní kůlové, hrázděné a srubové domy, menší kůlové stavby (seníky, špejchary), polozemnice, přestřešené pece, zahloubené zásobnice na obilí, výrobní objekty a pyrotechnická zařízení, studny, hliníky.
Lehké opevnění palisádou.

Droužkovice - laténský dvorec
1. Palisáda; 2. Předpokládaná palisáda; 3. Příkop; 4. Objekty z 5. století; 5. - 6. Objekty a hroby jiného stáří než keltského; 7. Kůlové jamky; 8. - 10. Sondáže; Podle Smrže 1996

Dvorce (HD–LT A); HD zhruba 650-460/50 př. Kr., Lt A - zhruba 460/50-400 př. Kr.
Nacázejí se v Jižních, Západních a středních Čechách
rovinnaté polohy, terasy velikost cca 1-2 ha, palisáda, příkop
analogie v Bavorsku (Herrenhöfe)

Nálezy: Droužkovice, Nemětice, Nadryby, Praha-Hloubětín, aj.

Sídla elity:
- kontrola komunikací
- fortifikace
- symbolický význam

Definice dvorce dle N. Venclové, Archeologie pravěkých Čech 7:

Hrazené rovinné areály - dvorce
Jako dvorec se označuje samostatná, izolovaně umístěná sídelní jednotka (tedy nikoli usedlost v rámci sídliště) vyznačující se ohrazením (definice: Venclová 2000a). Ohrazení mělo nejčastěji patrně pravoúhlý tvar a obsahovalo vnitřní zástavbu obytných a výrobních, příp. i jiných objektů. Dvorce byly budovány již v době halštatské a v době laténské zřejmě již od LT B1-B2, i když takových příkladů je dosud známo málo (Tuchlovice). Na přelomu LT C1/C2 vznikl čtyřúhelníkový ohrazený areál - dvorec s dřevěným ohrazením v Mšeckých Žehrovicích I. Budování dvorců ve větší míře je však charakteristické až pro období LT C2-D.