Rondel

V archeologii se jedná o rozsáhlý okrouhlý příkopový objekt stavěný v neolitu (kolem poloviny 5. tisíciletí př. Kr.).

Jde obvykle o jednoduchý či zhruba soustředně zdvojený (ztrojený) kruhový příkop o vnějším průměru 30 - 200 metrů, někdy lemovaný palisádou, vždy přerušený dvěmi nebo čtyřmi vstupy, které jsou obvykle orientované na hlavní světové strany. Na vnitřní ploše se vyskytují obětní (?) jámy a stopy lehkých konstrukcí.
Účel rondelu byl spíše shromažďovací s funkcemi společenskými a rituálními v rámci zemědělských kultů.