Hradec u Dobřejovic

Vrch s názvem Hradec se nachází 2 km severně od kaple v obci Dobřejovice.

Jedná se o převážně bukovým porostem zalesněnou kótu 524,2 na území tzv. Nové (též Poněšické) obory. Vrch obtéká z jižní strany potok Libochovka, nad jehož hladinu je vrcholek Hradce převýšen o cca 120 m. Samotný vrchol Hradce má tvar protáhlého oválu s orientací ZZS-VVJ a sklonem terénu převážně směrem k jihozápadu.
První dokumentovaný archeologický výzkum zde podnikl až J. N. Woldřich. Počátkem 80. let 19. století nejprve celé hradiště prohlédl a pořídil jeho velice přesný plán, roku 1890 pak v přítomnosti knížete Jana ze Schwarzenbergu uskutečnil na lokalitě sondážní výzkum. Dvěma sondami prořízl vnitřní val v jižní a východní části hradiště, přičemž zjistil jeho konstrukci: pod 60 cm vrstvou velkých kamenů se nacházelo 80 cm mocné hlinitopísčité valové těleso. Jak mezi kameny, tak i ve vlastním valovém tělesu se nacházely pravěké keramické zlomky. Stopy požáru nebyly ve valu zjištěny. Dalších pět sond pak Woldřich situoval do vnitřního prostoru hradiště, přičemž sondy ve východní, severovýchodní a jižní části hradiště neposkytly žádné nálezy, zatímco ve dvou sondách na severozápadním okraji a v centrální části lokality byly nalezeny pravěké keramické zlomky.
V letech 1972 a 1973 provedl na Hradci několik průzkumů A. Beneš, při nichž ve vývratech u vnitřního valu ve východní části hradiště nalezl nevýraznou pravěkou keramiku. V roce 1985 se pokusil hradiště pomocí tří sond datovat P. Zavřel. Všechny tři sondy byly umístěny do vnitřního prostoru hradiště, přičemž nálezy přinesla pouze sonda 1/85 v SV části lokality. Podle rozboru těchto keramických zlomků i starších Woldřichových nálezů datoval P. Zavřel hradiště do závěru starší doby bronzové.
Hradiště na vrchu Hradec u Dobřejovic náleželo ve starší době bronzové k ústředním místům Českobudějovicka. Poměrně bohaté nálezy potvrdily jednak dataci lokality do uvedeného období (a prozatím vyloučily zařazení hradiště do jiných epoch) a jednak prokázaly její stabilní osídlení. Zejména některé bronzové artefakty z hradiště ukazují na dálkové kontakty jeho obyvatel, konkrétně do oblasti alpské (hřivny) a středodunajské (dlátko, hrot kopí). Moderní zaměření dochovaných terénních reliktů pak vyloučilo existenci tří fortifikačních linií, jak bylo dosud běžně uváděno, a stanovilo plošnou rozlohu hradiště na 1 ha (vnitřní plocha vymezená valem), resp. 2ha (celková plocha vymezená vnějším příkopem). Věříme, že publikované informace pomohou i k lepší památkové ochraně této výjimečné lokality.
Kráceno, autoři: Ondřej Chvojka, Jan John, Tereza Šálková: Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, České Budějovice 2008, podrobnosti Historie severního Českobudějovicka