sv. Vojtěch

Narodil se na hradě Libici asi roku 956, dle některých pramenů o tři roky dříve, a to jako pátý syn Slavníka a Střezislavy. Byl z rodu Slavníkovců, kteří vládli na větší části území dnešních východních Čech.

sv. vojtech Po 9ti letech studia v Magdeburku se s biřmovacím jménem Adalbert vrátil do Prahy. Po smrti biskupa Dětmara nastoupil 15. února 982 na jeho místo a marně usiloval o odstranění dobových zlořádů. Znepřátelil si tím mnohé šlechtice i část kněží. Pro neposlušnost lidu chtěl dvakrát složit úřad až nakonec se roku 989 odebral do kláštera v Římě. V roce 992 si jej český lid žádal zpět, v roce 993 založil břevnovský klášter a věnoval se psaní. V roce 994 hluboce zklamán odchází zpět do Říma. Za jeho pobytu v Římě 28.9. 995 nepřátelští velmoži vyvraždili na hradě Libici slavníkovský rod, z něhož zůstal jen on s Radimem, protože byli v Římě. Svým nadřízeným byl v roce 996 znovu poslán do Čech, ale když při jeho návratu ho lid již předem odmítl, odešel tedy k pohanským Prusům. Tam, poblíž Královce, omylem vstoupil 23. dubna 997 na tzv. Romovské pole, které měli pohané za posvátné. Ti se přihnali, udeřili ho prý nejprve veslem, pak ho probodali oštěpy a nakonec jeho useknutou hlavu narazili na kůl. Bylo mu asi 41 let. Jeho tělo vykoupil polský panovník Boleslav Chrabrý a nechal jej pochovat v Hnězdně. Papež Silvestr II. tam u jeho hrobu založil r. 1000 arcibiskupské sídlo. Stalo se tak na Boleslavovo přání a pod patronací císaře Otty III.. Prvním arcibiskupem se tam stal Vojtěchův bratr Radim, řeholním jménem Gaudencius. Téhož roku císař Vojtěchův hrob navštívil a vyžádal si jeho relikvii pro kostel Vojtěcha a Pavlína v Římě, který je dnes zasvěcen apoštolu sv. Bartoloměji. Silvestrem II. byl Vojtěch svatořečen již dva roky po své mučednické smrti. Při vojenské výpravě Břetislav I. v roce 1039 ukořistil tělesné ostatky sv. Vojtěcha a dopravil je do Prahy. Podle Kosmova svědectví byly ostatky uloženy i s ostatky pěti bratrů v rotundě sv. Víta do r. 1060 a pak je Vratislav II. umístil ve zvláštní kapli.
Antropolog E. Vlček r. 1475 zkoumal lebku a potvrdil její zachovalost až na týlní kost i to, že jí chybí díly odebrané jako ostatky. Na lebce byly objeveny i stopy po sečném nástroji, což dosvědčil i zlomek prvního obratle, a pak i další stopy potvrdily pravost oproti dvěma dalším lebkám v Hnězdně a v Cáchách, které také za Vojtěchovu byly vydávány.