Zavraždění sv. Václava

Přemyslovský kníže Václav (907–929/935), syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry, světec a jeden z patronů českých zemí, je dodnes velkou záhadou. To, co se o Václavu skutečně ví s jistotou, je, že se toho nic moc neví.

Přestože byly popsány stohy papíru, v mnoha otázkách historikové stále tápou. Tak například. Zemřel Václav ve dvaadvaceti letech, nebo až v devětadvaceti? Byla jeho smrt politickou nutností, nešťastnou náhodou, nebo jen pouhým bojem dvou bratrů o vládu? Je důvodem jeho smrti přílišná orientace na Sasko, což se nelíbilo opozici vedené mladším bratrem Boleslavem? Kdo a kým tedy nechal Václava zavraždit? Kdo, proč a kým nechal zavraždit jeho babičku Ludmilu? Bylo to snad proto, že její vliv na budoucího vladaře byl velký a ještě zesílil po smrti Vratislava I. (921), kdy se Ludmila ujímá poručnické vlády? Přitom ani nevíme, kdy se vlastně Václav vlády ujal. To by ale nebylo to nejhorší. Co vlastně víme z Václavova osobního života? Prý byl ženatý, ale jméno jeho manželky není známo. Měl prý syna Zbraslava, ale nikdo o něm nic neví. Navíc prý vojsko svatého Václava spí v hoře Blaníku a čeká, kdy bude v Čechách nejhůře. Zatím ale víme, že on si dál klidně stojí na václavském Václaváku a nečinně přihlíží.
Tolik je toho, co nevíme, ale přesto už od druhé poloviny 11. století je nám svatý Václav kultem, je dokonce označován za jakéhosi nebeského vládce a ochránce českého státu. A i když nevíme, ve kterém roce, víme přesně, že zemřel 28. září ráno. To nám postačí k tomu, abychom si mohli jeho násilnou smrt každoročně připomínat.
Josef Grof