Bona - bašta Bójů

V období mezi koncem 5. a počátkem 4. století př. n. l. přešly velké skupiny Keltů v několika vlnách Alpy. Jejich příchod změnil rámec populace v celé severní Itálii a nejenom to. Brennovi Senoni, jak uvádí antické zdroje, dokonce vyplenili v roce 387 př. n. l. Řím.
Kolem roku tedy 350 př. n. l. Felsinu obsadil keltský kmen Bójů. Obchod se zastavil, etruské město padlo, stala se z něj bójská Bona, tedy "osada", "základna", "bašta".

I. Hledání nového domova

Mezi 7. a 6. stoletím př. n. l. se seskupení sídel na severu Apeninského poloostrova stalo součástí kultury Etrusků. Kraj se pomalu proměňoval, a území se postupně stalo organizovaným etruským městským centrem, které začalo hrát mezi sídly v údolí Pádu významnou úlohu - na místě dnešní Bologne vznikla bohatá etruská Felsina.
V období mezi koncem 5. a počátkem 4. století př.n.l. přešly velké skupiny Keltů v několika vlnách Alpy. Byli k tomu motivováni pravděpodobně ekonomicky - přitahovalo je bohatství poloostrova a představa nových, úrodných oblastí, kde by se mohli usídlit. Jejich příchod změnil rámec populace v celé severní Itálii a nejenom to. Brennovi Senoni, jak uvádí antické zdroje, dokonce vyplenili v roce 387 př. n. l. Řím.
Kolem roku tedy 350 př. n. l. Felsinu obsadil keltský kmen Bójů. Obchod se zastavil, etruské město padlo, stala se z něj bójská Bona, tedy "osada", "základna", "bašta".
Zdejší kraj, známý dnes pod názvem Severní Itálie, byl starověkým Římanům v období římské republiky znám jako Gallia Cisalpina (doslova "Galie předalpská"). To proto, že byl v 5. a 4. století př. n. l. kolonizován keltskými kmeny. Itálie se pak nadále říkalo pouze té části Apeninského poloostrova, kterou obývaly italické kmeny - hranice mezi Itálií a Gallií Cisalpinou vedla zhruba po spojnici mezi Pisou (Pisae) a Rimini (Ariminum).
Gallia Cisalpina zahrnovala také Pádskou nížinu. Toto rozlehlé území představovalo zdaleka největší úrodnou plání na celém hornatém poloostrově. Mohla se po masové kolonizaci ze strany Říma stát jednou obrovskou zemědělskou plochou a nabídnout mu šanci nevídaného rozmnožení jeho populace a rozšířit ekonomické zdroje.
Římané si podmanili Kelty z Pádské nížiny sérií nájezdů a urputných zápasů na konci 3. století př.n. l. Do roku 200 př. n. l. byla dokončena silnice via Flaminia. Ta umožnila Římu snadný přístup do oblasti.

Výňatek z Appianových "Galských válek":
"…pak Bójové, nejkrutější z keltských kmenů, zaútočili na Římany. Diktátor Caius Sulpicius Peticus, se jim postavil. Říká se, že využil následující strategie. Zavelel těm v předních řadách, aby svá kopí vrhli a ihned se skrčili. Pak vrhala druhá, třetí a čtvrtá řada a všichni se sklonili, aby je nezasáhla kopí, vrhaná zezadu. Když kopí odhodila poslední řada, všichni náhle měli zaútočit s křikem na nepřítele a pustit se do boje muže proti muži. Sprcha tolika střel následovaná okamžitě další měla vnést do řad nepřátel zmatek. Tímto způsobem byla bójská armáda Římany zcela zničena..."

Římskou expanzi však na nějakých dvacet let zdržela druhá punská válka. V době invaze kartaginského generála Hanibala do Itálie (218-203 př. n. l.) byla římská vojenská kontrola nad Pádskou nížinou narušena. Mnoho nedávno poražených kmenů (např. Insubrové a Bójové) se vzbouřilo a připojilo se k Hanibalovi. Doufali, že by se jim mohlo podařit znovu získat nezávislost.
Keltská nadvláda v oblasti Bologne tedy nakonec trvala více než 150 let - až do roku 196 př. n. l., ve kterém byli Bójové definitivně poraženi Římany. Ti polatinštili jméno města a změnili jej na Bononia. Jejich zájem o Pádskou nížinu se datoval již od poloviny třetího století př. n. l. První římskou kolonií v regionu bylo Rimini (Ariminum), a to od roku 268 př. n. l.. Až v roce 191 př. n. l. bylo údolí Pádu zcela romanizováno. Keltové opustili své državy, a na jejich území byly založeny římské kolonie Bononia, Modena a Parma. Následovalo budování silniční sítě, jejíž osou byla tzv. via Emilia, prosazená konzulem Markem Emiliem Lepidem v r. 187 př. n. l. ...

Foto: dnešní historické centrum Bologne