Podle sídliště Knovíz u Slaného - jedná se o osídlení v mladší době bronzové ve středních, jižních a severozápadních Čechách zhruba mezi lety 1 300-950/920 před Kr.
Knovízská kultura je součástí okruhu hornodunajských popelnicových polí. Třídění knovízské kultury je na starší, střední a mladší stupeň. Ve starším stupni doznívají mohylové prvky a formuje se se charakter knovízské kultury jako skupiny komplexu popelnicových polí. Střední a mladší stupeň znamenají největší rozkvět knovízské kultury. osídlení se zahušťuje a proniká i do zemědělsky méně vhodných oblastí, expanze na severovýchod a východ zabírá další území.
Otevřená zemědělská sídliště knovízské kultury vynikají v rámci českéo pravěku četností. Sídliště se dělila na obytnou část s domy a hospodářskou s jamami a sýpkami. Domy známe málo - šlo o sloupové stavby ze dřeva zřejmě s drážkovou konstrukcí. Objevují se různé pece, sklady, jámy. Knovízská kultura osidlovala i výšinné a jinak strategické polohy, na nichž vznikala hradiska. Opevnění bylo často jen lehčí - palisáda.
Zdrojem obživy bylo zemědělství, chov dobytka, v malé míře lov.
Keramika, hrubá užitková i vysoce kvallitní stolní, byla zřejmě vyráběna specialisty - hrnčíři. Nejčastějšími tvary jsou zásobnice, vejčitá nádoba a hrnec, mísa, koflík, dvojkonická nádoba (okřín), amfora a džbán. Výzdoba je plastická (žlábky, tordování okraje), rytá,leštění a postupně i tuhování povrchu dodává nádobám až kovový vzhled.
Bronzovou industrii známe především z depotů - jehlice, nůž, náramek, pasová zápona, břitva, spona. Specifickým jevem jsou nádoby tepané z brnzového plechu - koflíky, vědro, cista, amfora. Metalurgická činnost je doložena nálezy odlévacích forem, výfučen a zlomků.
Zdroj: Sklenář, K., Sklenářová, Z., Slabina, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Keltové - Čechy, Morava, Slezsko
eshop.zdislava.cz
Ateliér Zdislava.cz