Doba bronzová

Co si představit pod pojmem doba bronzová? Jaké zanechala pozůstatky?

1. OBECNÉ CHARAKTERISTIKY DOBY BRONZOVÉ
Základní inovací, která proniká na území ČR z JV je použití a záhy i výroba bronzu. Jeho hlavní předností oproti mědi byla vyšší odolnost a pevnost, takže je možné jej použít i na výrobu namáhanějších nástrojů a militárií. Ve starší době bronzové byl ještě vzácný a byl používán zvláště na výrobu šperků a reprezentativních artefaktů, především dýk (podle nálezů v dětských hrobech šlo zřejmě o odznak jistého společenského statutu), dále sekery a ojediněle i sekeromlaty. Od střední doby bronzové i v souvislosti se zvyšujícím se napětím se objevují i na území ČR první meče, hroty kopí, dále sekeromlaty a dlouhé bojovnické dýky, dále velká variabitita šperků a nástrojů. Se vzestupem vládnoucí vrstvy v období popelnicových polí souvisí i snaha připodobnit se k vládcům ve Sředomoří, rozvíjí se import kovových nádob, pancířů a další zbroje (přilby, náholenice,...), objevují se břitvy a nový typ šatového spinadla - spony, dále nože, srpy. V tomto období se již jednotlivě objevují importy drobných železných předmětů (kroužky, tyčinky). V pozdní době bronzové dochází k vyčerpání dostupných zdrojů surovin a tzv. surovinové krizi, která mohla být jednou z příčin expanzí a pohybů obyvatelstva. Tuto krizi vyřešil až všeobecný nástup železa během 8 st. p. n. l. S rozvojem metalurgie a kovolitectví je spjata výrazná specializace, která se záhy uplatnila i v dalších oborech. Rovněž sílí kontakty s ostatní Evropou, zvláště JV a S, dálkový transport zboží i surovin, rozvoj premonetárních platidel - H desky, hřivny, žebra, osmičky, kroužky atd. Sociální stratifikace se jen minimálně uplatňuje ve starší a střední době bronzové, v mladší a pozdní době bronzové se však rychle formuje vládnoucí vrstva založená na válečnictví, jejíž příslušníci byli pohřbíváni v bohatě vybavených hrobkách a sídlili na opevněných hradech, která byla i oporou pro síť dálkového obchodu. Před počátkem doby bronzové - kolem 2 000 p. n. l. dochází k rozpadu západoindoevropské jazykové větve na západoevropský, středoevropskobalkánský a východoevropský areál. Z nich se postupně vydělují jednotlivé kmeny. Rozdíl mezi Z a V Evropou krystalizuje již ve střední době bronzové ve dvou větvích mohylové kultury, výrazně pak vystupuje v mladší a pozdní době bronzové a v halštatu. V té době již vrcholí etnogeneze Prakeltů, Venetoilyrů, Prathráků a Pradórů, která okrajově zásáhly i naše území.
Sdružování do klanů a kmenů je iniciováno rovněž válečnickým způsobem života části populace, na sjednocení klanů se ovšem podílí i rozvinutý náboženský život na úrovni polyteismu, ustáleného pantheonu, obvykle s ústřední mužskou triadou a především jeho prezentace na náboženských oslavách a veřejně provozovaných obřadech, o čemž svědčí řada kultovních objektů a předmětů z doby bronzové. Především vyšší vrstvě byly vyhrazeny jakési picí rituály, obecně je zřejmý vztah kultu k symbolům slunce a nebe (ptáci), objeví se ale i zemědělská magie - chlebové idoly, obětiny spáleného obilí, pohřby dobytka, i rituální tavba kovu a depoty militárií i kovových picích nádob.
Pro třídění a chronologii archeologických nálezů se nadále uplatňuje keramika a nově početná bronzová industrie. Výroba kostěnné a kamenné industrie obecně upadá, až na rozvinutou produkci ŠI u zdrojů kvalitních silicitů (Polsko, Skandinávie, ...) se štípání kamene přesouvá z ekonomické do společenské sférry (objevy v Krumlovském lese).

2. KULTURY STŘEDOEVROPSKÉ DOBY BRONZOVÉ
Ještě před počátkem vlastní doby bronzové vznikla na podloží KŠK a pod vlivem KZP časně únětická skupina, stojící na samém konci eneolitu. Pod JV vlivy zprostředkovanými z nagyrévského prostředí pozdní KZP se transformovala do únětické kultury (ÚK) vyvíjející se po celou starší dobu bronzovou BA (1 900 - 1 550 p. n. l.). Ve stupni BA1 je synchronní s epišňůrovou nitranskou skupinou (NSk), která zasahuje na V Moravu a do Slezska, v BA2 ji převrstvuje a ve stejné době se poprvé u nás objevuje pravý bronz. Přechodný „protourbánní horizont“ v BA3 reprezentuje na Moravě věteřovská skupina (VěK) maďarovské kultury, v Čechách dožívá poklasické období únětické kultury. Ve střední době bronzové BB - BC (1 550 - 1 300 p. n. l.) nastupuje v celé Evropě nová civilizace mohylových kultur, v j. a z. Čechách českofalcká mohylová kultura (ČFMK) příslušná k západní větvi a na Moravě s enklávou ve stř. Čechách středodunajská mohylová kultura (SMK). V mladší době bronzové BD - HA (1 300 - 1 000 p. n. l.) na mohylovou civilizaci navazuje civilizace popelnicových polí. Po ČFMK následuje v z. Čechách milavečská kultura (MlK), v j. a stř. Čechách se na podloží SMK rozvíjí knovízská kultura (KK). Na SMK na j. Moravě plynule navazuje kultura středodunajských popelnicových polí (SDPP zahrnuje velatickou - podolskou - horákovskou kulturu), na složitý vývoj předlužického horizontu s vlivy SMK na stř. a s. Moravě navazuje kultura lužických popelnicových polí (LPP zahrnuje lužickou - slezskou - platěnickou kulturu), která proniká i do v. a s. Čech, odkud je později vytlačena expandující knovízskou kulturou. V pozdní době bronzové HB (1 000 - 750 p. n. l.) se někdy mladší fáze těchto kultur vyčleňují jako samostatné kultury. Po milavečské nynická, po knovízské štítarská, po lužické slezská, po velatické podolská.

ÚK: keramika - většinou nezdobená lesklá, v počáteční fázi ještě nagyrévské vlivy (miska na prolamované nožce, džbánky), typický je únětický koflík, mísy s hrdlem a žlábkem pod okrajem, zásobnice, hrnce.

: bronzy - triangulární dýky s nýty nebo litou rukojetí, sekery (únětické, italské, severské), sekeromlaty s plochým týlem, ojediněle hřeben (Úherce), dlátka a šídla
- šperky velmi variabilní, hlavně šatová spinadla - jehlice s očkem, terčíkem, trubičkou, cyperské, ... borotické nápažníky (jen M a D. Rak.), lité žebrované nápažníky, spirálovité nápažníky, náramky a vlasové ozdoby, čelenky, náušnice
- časté jsou depoty šperků (Příkazy, Starý Bydžov), dýk (Kozí hřbety u Horoměřic, Luštěnice), suroviny v podobě bronzových hřiven (Stehelčeves, Hospozín, Znojmo, Hodonín)

: sídliště - nejsou hrazená (až BA3), výšinná přibývají v mladším stupni, kůlové vyplétané domy střední velikosti (9x5 m), příležitostně jeskyně, Č: Roztoky u Prahy, Plotiště, M: Šatov, Pavlov, pozdní výskyt rondelových areálů - Troskotovice na M.

: pohřebiště - malá s plochými hroby, mohyly jen na periferii (sv. a j. Čechy, Polsko), kostrový rit skrčený na pravém boku, někdy s rakvemi, Č: Lochenice, Velké Žernoseky, M: Mušov, Šlapanice, Telnice, výjimkou je rituální hromadný hrob na Blučině (11 dětských a 1 dospělý skelet s premortálními i postmortálními zásahy na kostech), kultovní centrum j. Moravy zde bylo celou dobu bronzovou.

NSk: keramika s epišňůrovou výzdobou, džbánky, zásobnice, pohřebiště často téměř akeramická, výrazná měděná industrie tvaru vrbového listu (dýky, náramky, vlasové ozdoby, náramky), četné korálky ze skelné pasty, kostěné půlměsícové závěsky a nožíky z kančích klů, často kostěné píšťalky (v Mýtné Nové Vsi na Slovensku v hrobě bronzová Pannova flétna) sídliště jen v Polsku, pohřebiště rozsáhlá kostrová s uložením podle KŠK - Holešov

VěK: keramika - poklasický rozevřený únětický kotlík, hrnky s drobnými nožkami, zásobnice s odsazeným hrdlem, občas rytí nebo plastické výčnělky, bronzy únětické - více zavinuté záušnice, jehlice s kulovitou šikmo vrtanou hlavicí, rozvinutá KPI se strmou mykénskou vlnicí - knoflíky, parohové zděře, pro neklidný protourbánní horizont typické osidlování výšinných hradisek - Nové Hory u Věteřova, Blučina, Křepice a destrukce pohřebního ritu (pohozeniny na sídlištích, pohřby dětí v nádobách, hromadné hroby)

ČFMK: keramika - tzv. česká mísa na nožce a hrnce s vrubořezovou výzdobou, džbánky, častěji keramické depoty (obecný jev stř. d. bronzové)
: bronzy - běžné tvary stř. d. bronzové (kosákovité jehlice, jehlice s očkem v krčku a pečetítkovitou nebo hřebíkovitou hlavicí, sekery se schůdkem, manžetovité náramky, první meče), specifické jsou kolečkovité prolamované jehlice a závěsky s trnem
: sídliště - minimálně zkoumána, nehrazená, v j. Čechách častěji výšinná, zjištěno rýžování zlata, Hradisko u Písku, Vochov
: pohřebiště - mohyly s kamennou konstrukcí a převahou kostrového ritu Plzeň - Nová hospoda, Drhovice

SMK: keramika - amfory s vysokým válcovitým hrdlem (často přesýpací hodiny nebo zavěšené šrafované trojúhelníky), šálky s omfalem, mísy s laloky, látky se širokou kanelací, džbánky s obloukovitě obrýsovanými výčnělky na těle
: bronzy obecné, častěji než v Čechách sekeromlaty (pozdní křtěnovské, s kotoučovitým týlem), srpy a meče dunajského typu s osmihrannou rukojetí
: sídliště s omítanými domy, někdy s příkopem - Přítluky, Brno - Černá pole, Strachotín, častěji kultovní objekty - M: Viničné Šumice (žároviště s obětí zrna achlebovým idolem), Uherský Brod (pohřeb tura), Černčín (křížová oltářní zídka), Č: Černý Vůl (zlomek oltářní desky), množství keramických depotů picích souprav
: pohřebiště - hliněné mohyly bez použití kamene, birituální - plynulý přechod k popelnicovému žehu ml. d. bronzové, Borotice, Suchohrdly, bohatý hrob z Pasohlávek

LPP: keramika - v lužické kultuře nejprve ostrá profilace a výzdoba orámovanými vypnulinami, v HA plynulá profilace a minumum výzdoby, častěji svislé žlábkování spodní poloviny, typické tvary: okříny, dvojuché amfory (osudí), teriny, mísy, nezdobené šálky, látky
- ve slezské kultuře estetický i technologický vrchol, černá leštěná tenkostěnná pičí keramika (šálky s vnitřní výzdobou), široké amfory s trojúhelníky na horizontálních liniích, důlky, sluníčky, chybí teriny a okříny, látky oblé s poklicemi, početná sakrální keramika - zoomorfy, štěrchátka, ...
: bronzy - štítkové spony, růžicové spony se závěsky, kovové nádoby lištovitopuklicového stylu (HA2/HB1), lunulové i severské břitvy, nože, dlouhé meče, sekery s tulejí a ouškem, hroty kopí
: sídliště málo zkoumána, na Moravě výšinná hradiska až ve slezské kultuře, v Čechách i na Slovensku od HA - Hradiště u Hradce Králové, Hradisko u Kroměříže, Hradisko u Svitávky, Hostýn, Kotouč u Štramberka, v pozdní době bronzové obecně převládají zahloubené domy, významný kultovní areál u Velimi (rituální tavba, lidské oběti, ohrazení opačné posloupnosti)
: pohřebiště - plochá rozsáhlá s žehem v nádobě (obvykle amfora), mohyly jen ve staré fázi, později jen na periferii, nejsou zde bohatě vybavené hrobky - M: Moravičany, Mostkovice, Kostelec na Hané, Domamyslice, Č: Opatovice nad Labem, Neštěmice

SPP: keramika - minimálně zdobené amfory s válcovitým hrdlem, koflíky se zaječím uchem, mísy s laloky, tordování okrajů a svislá kanelace, v podolské kultuře amforky s cibulovitou profilací a jedním zahroceným uchem, rýhované na hrdle vodorovně a na těle svisle, mísy se zataženým tordovaným okrajem
: bronzy - běžné, liptovské meče, kovové nádoby, pancíře v bohatých hrobkách
: sídliště - doklady dvorcové zástavby - Lovčičky, Pohořelice s nadzemními kůlovými domy, v podolské kultuře častěji zahlobené a nově také výšinné opevněné osady - Réna u Ivančic, Blučina, Tabulová hora u Klentnice, Brno - Obřany (centrum)
: pohřebiště - plochá popelnicová - Lednice, Oblekovice, bohatá hrobka Velatice, v podolské kultuře Podolí, Brno - Obřany

KK: keramika - typické etážovité amfory, mísy s hrdlem, svislá kanelace, tordování okrajů mis, okříny, attinský ornament, keramické depoty picích souprav, ve štítarské kultuře kvadratické široké amfory, husté svislé hřebenování
: bronzy - štítkové spony kosočtverečné s rytím (st.) i vybíjenou výzdobou (ml.), kovové nádoby - šálky, amfory, cisty, misky a cedníky, jehlice, běžné nástroje a zbraně, depoty s prvními drobnými železnými předměty
: sídliště - ohrazená nížinná - Hloubětín, Knovíz u Slaného, Čakovice i výšinná Závist u Prahy, Slánská hora, ve štítarské kultuře zahloubené domy - Vikletice a hodně výšinných hradišť
:pohřebiště - ve st. stupni kostrové mohyly, v mladším stupni jen bohatě vybavené mohyly - Zabrušany, Žatec, jinak plochá popelnicová pole - Staňkovice, výrazný je podíl pohozenin a částí skeletů s postmortálními zásahy na sídlištích, rituální antropofagie, ve štítarské kultuře trvá žeh - Ervěnice, Staňkovice, kostrový dvojhrob u Štítar

MlK: keramika - dvojuché amfory, nádobky s hrotitým dnem, mísy, blízká knovízské, nynická kultura v hmotné náplni nenavazuje - příchod nového lidu ze západu, amfory s kuželovitým hrdlem s lištovitým hráněním a bohatou ghirlandovitou výzdobou, misky se zataženým okrajem (plynulý vývoj do halštatu)
: bronzy obecné, unikem je výbava bohaté hrobky pod mohylou v Milavčích - pancíř, meč, kultovní vozík a kotllíkem, břitva, kovové nádoby, z depotu Plzeň - Jíkalka celokovový bronzový štít (unikum)
: sídliště nezkoumána, v nynické kultuře výšinná hradiště - Okrouhlé Hradiště u Tachova, Obrovo Hradiště u Plzně
: pohřebiště mohylová po celou dobu vývoje s žehem - Vrhaveč, Sedlíkovice, nynická pohřebiště zakládána nově, není tu kontinuita - Nynice

3. BADATELÉ
ÚK - Č: Václav Moucha, M: Jaromír Ondráček
NSk - M: Jaromír Ondráček
VěK - M: Karel Tihelka
ČFMK - Eva Jílková, Alena Rybová, Věra Šaldová
SMK - Vilém Hrubý, František Kalousek
LPP - Č: Evžen Plesl, Vít Vokolek, Jiří Hrala, M: Jindřich Nekvasil, Zdeněk Smrž, Antonín Štrof, Václav Spurný, Vít Dohnal
SPP - Jiří Říhovský
KK - Jan Bouzek, Václav Soudský, Jiří Hrala
MlK - Věra Šaldová