Hledání slovanské pravlasti a jejich příchod k nám

Už od raného dětství slýcháváme pověsti o příchodu praotce Čecha na naše území, které si se svými následovníky vybral za svůj nový domov. Pojďme ale na chvíli opustit mlhavou krajinu mytologie a podívejme se na toto období ve světle archeologických a historických pramenů.

Bádání v minulosti

První zmínky o Slovanech se objevují mezi 5. a 6. stoletím, avšak podle archeologických nálezů Slované jako etnikum existovali už dlouho předtím. Mezi tzv. praslovanské kmeny jsou dnes řazeny kmeny Venétů, Sclavínů a Antů, o kterých se ve svém díle zmiňuje gótský historik Jordanes. Ze spisu ovšem není úplně jasné, zda se jedná o 3 různé kmeny, nebo jsou Venéti souhrnný název dvou zbývajících.
Vůbec nejčasnější doklad úvah o slovanském původu můžeme najít v Nestorově Kyjevském letopisu, který je datován do roku 1112. Ten klade jejich původní domovinu někam do okolí Dunaje, na území Uherska a Bulharska. Z Nestora postupem času čerpá mnoho dalších děl, mezi nimi například Dalimilova kronika po roce 1314.
Prvním, kdo označil postavu praotce Čecha za historickou fikci byl Job Felix Dobner (1719-1790). Ten na prohlásil na svou dobu něco neslýchaného, a to, že Čechy dostaly své jméno podle Sarmatského národa Zechů či Zichů, který se měl v době stěhování národů dostat od Černého moře až k nám. Autochtoní názory se objevují někdy v romantismu 19. století, mezi jejich zastánce uveďme například Josefa Šafaříka (1795-1861). Na východě pak hledal pravlast František Palacký (1798-1876). Luboš Niederle (1865-1944) se ohlížel k Labi a střednímu Podněpří.

A jak vypadá současný výzkum?
Současné teorie o vývoji Slovanů můžeme vesměs rozdělit na 5 skupin. Dvě z nich jsou dnes již opuštěné. Autochtonistiská (tzn. že Slované se vyvíjeli přímo na našem území) a teorie biologické kontinuity (tj. že neolitické obyvatelstvo na našem území se asimilovalo a postupně slavinizovalo).
Další teorie, počítající s přistěhováním slovanského obyvatelstva, se dělí na migrační, podle které došlo k jednorázovému obsazení oblasti, penetrační, která polemizuje s postupným pronikáním, a nakonec kolonizační, kdy jsou Slované pojímáni jako kolonisté Germánů nebo Avarů.
Co se týče jejich pronikání do střední Evropy, k prvním z nich docházelo na území Slovenska, a to pravděpodobně někdy koncem 5.století. Na Moravu se Slované dostávají od 30.- 40. let 6. století, ve větší míře však až po polovině 6. století, kdy se zbytky Langobardů a zbytky dalších germánských kmenů přesunují do Panonie a posléze do severní Itálie.
První proud pak patrně prochází Karpatskými průsmyky v Malopolsku do středního Pováží. Odtud se podél proudu Váhu dostává do Pomoraví. V období kdy je osídlována střední Morava a moravské úvaly, se přesunují Slované i do Čech. To možná souvisí i s pádem říše Durynků roku 531 a odchodem části germánů.
Hlavní proud, který putoval přes Moravskou bránu, se rozděluje někde u Přerova. Jedna jeho část podnikla cestu podél řeky Moravy, další osídlila střední Moravu, pak Brněnsko. Ze střední Moravy pak osadníci postupovali po tzv. Trstenické stezce dále na západ do středních a severozápadních Čech a do středního Německa. Poměrně slabě také do středního Rakouska.
Slované přicházeli ve dvou velkých vlnách. Impulsem k té druhé byl příchod Avarů do Karpatské kotliny někdy v druhé polovině 6. století a jejich agresivní výpady na západ. Tato vlna se podle archeologických nálezů týkala především Moravy, později se šířila dále přes Čechy až do středního Německa, do povodí Labe a Sály.
Podle některých badatelů (J. Herrmann) se nositelé druhé vlny nakonec v 7. století přesunují na severozápad nad sudetská a karpatská pohoří. Jednalo se o později se zde usazující kmeny Vilčanů, Pomořanů, Lužičanů, Milčanů a Dědošanů. Tyto kmeny pravděpodobně cestovaly podél řeky Moravy a později Odry.

Kam všude se Slované dostali?
Jižním směrem pronikali od dolního Dunaje, obsadili Balkánský poloostrov (i Peloponés), dostali se k Jaderskému moři, východnímu Přialpí a přes Korutantsko až do Východních Tyrol na horní Drávu, do alpských údolí Solné komory, Horního Rakouska, Štýrska, a dolního Rakouska jižně od Dunaje. Slovanské osídlení nalezneme i v Malé Asii. přičemž jako vojáci se údajně dostali až k turecko-syrské hranici a také do severní Afriky.

Závěrem...
Naši předci byli svůj stávající domov nuceni opustit z důvodu, který se s jistotou asi nikdy nedozvíme. Jako nejpravděpodobnější se uvádí populační růst a s tím související nedostatek potravy. Nicméně na svých cestách poznali většinu tehdy známého světa, a ještě dnes můžeme ve spoustě jiných etnik naleznout jejich potomky ( např. Rumuni, Maďaři, Řekové, Rakušané, a mezi jinými dokonce i některé islámské národy).

Publikace:
Bednaříková, J.; Homola, A.; Měřínský Z. - Stěhování národů a východ Evropy; Praha 2006
Měřínský Z. - České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I; Praha 2002