Václav IV. (1361-1419)

Václav IV. Lucemburský (26. 2. 1361 - 16. 8. 1419) se narodil v Norimberku, syn Karla IV. Lucemburského a Anny Svídnické. Český král 1378-1419.

V letech 1376-1400 byl římskoněmeckým králem. K panování byl připravován již od dětství (již ve dvou letech roku 1363 korunován Arnoštem z Pardubic českým králem, v sedmi letech jmenován do čela zemské správy). Doba jeho panování byla v době úpadku církve a reformního hnutí na její očistu.
Proti Václavu IV. stál i jeho bratr Zikmund Lucemburský, který jej dvakrát zajal (1394, 1402-03) a omezovali mu jeho královské pravomoci. Od roku 1410 do děje v českých zemích nezasahoval, byl přívržencem Mistra Jana Husa, v roce 1409 vydal tzv. Dekret kutnohorský, který upravoval poměr hlasů na pražské univerzitě ve prospěch českých hlasů. S Janem Husem se rozešel po sporu o prodávání odpustků v roce 1412. V roce 1400 ztratil v důsledku špatné politiky titul římskoněmeckého krále.

6. červenec 1419
Těžce nemocný král Václav IV. se i přes svůj vážný zdravotní stav rozhodl zasáhnout ve vypjaté situaci v Praze. Na radnici dosadil nové konšely, kteří byli složeni z Husových odpůrců. Odstartovali tím lavinu, která měla za následek první pražskou defenestraci a následné husitské války.

16. srpen 1419
Na Novém hradě u Kunratic zemřel král Václav IV. Rozrušen zprávou o první pražské defenestraci dostal záchvat mozkové mrtvice nebo epilepsii. Den po jeho smrti došlo k prvnímu velkému útoku pražského lidu proti kostelům a klášterům, které pokračovaly i v dalších letech a přerostly v husitské války.

Jeho druhá manželka Žofie Bavorská jej dala pohřbít ve Zbraslavském klášteře. Po jeho dobití husity v roce 1420 bylo jeho tělo vyhozeno z hrobu a až v roce 1423 byly jeho ostatky uloženy ve Svatovítské katedrále.