Lovec mamutů byl moderní člověk

Profesor Jiří Svoboda (52) z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně je přinejmenším evropskou "špičkou" na starší dobu kamennou. V posledních pětadvaceti letech nechyběl u žádné významnější archeologické vykopávky z této doby. Jeho současné výzkumy v Dolních Věstonicích a Předmostí u Přerova mění hypotézy vědců o životě pravěkých lovců mamutů. Zdroj: Rozhovor - Hospodářské noviny - Víkend 28/2006 Hospodářské noviny Autor: Petr Melničuk

Nedávno jste měl v Praze přednášku mimo jiné i pro studenty gymnázií. Na jednu z otázek ke kresbám malíře Zdeňka Buriana jste prohlásil, že je považujete za nevěrohodné...
Ne že bych Buriana kritizoval, jeho rekonstrukce zvířat i předchůdců člověka v pravěké krajině jsou perfektní, ale u lovců mamutů - vždyť to už jsou moderní lidé - je zřejmá snaha, aby byli rozcuchaní a otrhaní. Připadá mi to tak, jako by chtěl zjednodušeně říct: Tehdy byli lidé hloupí, nešikovní a zanedbaní, dnes po tisícovkách let jsou chytří a úhlední. Z vykopávek v Dolních Věstonicích v posledních dvaceti letech víme, že to bylo jinak. Vyčítat to Burianovi moc ale nemůžeme, on vycházel z informací, které měli vědci k dispozici před téměř půl stoletím. Určitě by dnes obrazy maloval jinak.

Co vám na starších ilustracích nejvíc vadí?
Asi ty cáry kožešin, které měl mít lovec před třiceti tisíci lety kolem boků. Nikdo je nikdy nevykopal, je to prostě obecná představa, že tak lovec musel vypadat. Dlouho jsem přemýšlel, odkud se vzala. Možná ze středověkého mýtu o tzv. lesním muži. Uvidíte ho třeba na reliéfech v románských kostelech, jak drží v ruce kyj a kolem boků má kožešinu. Tahle šablona pro "pračlověka" není ale logická, protože kusy kožešiny nechrání ani nezahřejí, spíš překážejí. S velkým kyjem na lovu by lovec mamutů rovněž neuspěl a děravé polorozpadlé obydlí by jen stěží vytopil, nehledě na to, že při první velké vichřici by mu spadlo na hlavu.

Jaká je vaše představa o oblečení lovce mamutů před třiceti tisíci lety?
Potřebovali oblek s rukávy, kalhotami i obuv, stejně jako dnes Eskymáci nebo původní obyvatelé Sibiře.

Oni si je uměli ušít?
Jejich zručnost dokládají například objevy lidských koster, které jsou od hlavy až k patě pokryty ozdobnými nášivkami. Našli jsme i ostré kostěné jehly a šídla, čili nesporně si uměli ušít oblečení z kůže. Některé doplňky uměli dokonce utkat. Pochopitelně, když dlouho lovili mimo domov, asi byli špinaví a otrhaní. Ale lovci mamutů byli současně dost vyspělí na to, aby se po lovu dali do pořádku. Na dřívějších obrazech pračlověka mi vadí, že neodpovídají skutečnosti. To máte tak, jako byste dnes psal o jednadvacátém století a vzal si za příklad bezdomovce a tvrdil, že to je typ Čecha, který žije v hale na pražském hlavním nádraží, spí na tvrdé kamenné podlaze a přitom neví, že ležet na pohovce je mnohem pohodlnější.

Do jaké míry se lovec mamutů podobal dnešním lidem?
Nejnovější kosterní nálezy člověka, který žil v Dolních Věstonicích skoro před třiceti tisíci lety, svědčí o tom, že vypadal zhruba stejně jako vy nebo já. Kdyby se tehdejší člověk oholil a ostříhal podle současné módy, oblékl si sako, kalhoty a šel se projít dnes po pražském Václavském náměstí, nikdo by nepostřehl, že pochází ze starší doby kamenné.

Čistě hypoteticky, mohl by Zdeněk Burian zachytit situaci v Dolních Věstonicích nebo v Předmostí u Přerova?
Samozřejmě mohl. V obou místech byla v době ledové centra evropské populace, jak to vyplývá z jejich polohy uprostřed kontinentu. To se potom už nikdy neopakovalo. Když se později začaly vytvářet státy v jižní a západní Evropě, její střed se stal periferií.

Loni i letos - po šesti letech - jste se znovu vrátil na obě místa, abyste důkladněji prozkoumal sídla lovců mamutů. Dá se tam vůbec objevit něco nového?
Nepředpokládám, že najdeme další Věstonickou venuši. Chceme však získat materiál, který budeme dále zkoumat nejmodernějšími metodami. Současná věda nám totiž poskytuje daleko větší možnosti než ty, které jsme měli v osmdesátých, ale i v devadesátých letech minulého století. Nejvíc nás zajímají ohniště. V nich máme šanci odhalit tajemství potravy našich předků a odpovědět na otázku, zda v jídelníčku lovců mamutů byla i rostlinná strava.

Věstonice i Předmostí jsou zapsány ve všech světových učebnicích dějepisu. Čím si to zasloužily?
Tím, že se na jednom místě dochovaly všechny informace o lovcích mamutů. V prvé řadě to jsou půdorysy celých sídlišť i jednotlivých obydlí. Dále tam jsou velké skládky zvířecích kostí, které prozradily, jaké maso lidé jedli. Ve Věstonicích jde řádově například o stovky mamutů, v Předmostí přinejmenším o tisícovku. Jejich počet odvozujeme například od množství nalezených zubních stoliček. Našli jsme i kosti sobů, koní, medvědů, vlků a snad i indicie rostlinné potravy. Objevili jsme tam i ohniště, kde se vařilo i peklo maso. A především ozdobné a umělecké předměty. Odkryté hroby s kompletními lidskými kostrami přesně určily, jak lovci vypadali a jakým způsobem se pohřbívali. To všechno, soustředěné na jediném místě, je ve světě skutečně unikátní.

Dovedete na základě archeologických vykopávek odhadnout, kolik lidí mohlo žít na pravěkém sídlišti ve Věstonicích?
Stálo tam nanejvýš deset obydlí, která vzdáleně připomínala indiánská týpí nebo jurty potažené kůžemi. Kdyby v každém bylo deset obyvatel, pak by na sídlišti mohla žít až stovka lidí. Ovšem ne po celý rok. Roční cyklus lovců totiž býval nepravidelný, scházeli se ke společným lovům, oslavám a rituálům. Lovci věděli, kdy velká stáda potáhnou úzkými údolími, například Moravskou branou, a čekali tam na ně. V některých ročních obdobích se zase rozptýlili do okolní krajiny. V té době to byla step nebo lesostep, kde při březích řek kromě mamutů a nosorožců žila také velká stáda sobů a koní. Výjimkou nebyli lišky a vlci, ale také hyeny, lvi a medvědi. Odhaduji, že v regionu středního Podunají - Morava, Slovensko, Maďarsko a Rakousko - se mohlo dobře uživit asi pět tisíc lidí. Podobné skupiny žily i na území dnešní Francie a Španělska nebo na Ukrajině a v Rusku.

Je vůbec možné dopátrat se ze zbytků stravy a z dochovaných ohnišť, jak si lidé vařili nebo upravovali maso před tolika lety?
V poslední době o tom hodně přemýšlím. V Dolních Věstonicích a také v severních Čechách nacházíme zvláštní jamky v těsné blízkosti ohnišť. Protože v té době ještě lidé neměli nádoby, jamky plnily funkci hrnců nebo kotlíků. Všechny jsou si velmi podobné. Buď se v nich přímo peklo maso, nebo se do nich vložil kožený vak s vodou a pomocí naházených rozpálených kamenů se v nich ohřívala voda. V severních Čechách jsme nedávno prozkoumali ohniště s jamkami, kde jsou přepálené valounky ještě v jamce nebo vedle ní na hromádce, jako by je zrovna někdo vytáhl.

Byl v jídelníčku pozdní doby kamenné vývar z masa například mamuta, soba nebo koně?
Určitě. S tímto tvrzením přišli před časem první Francouzi, když na lokalitě Flageolet našli ve varných jamkách nadrobno naštípané kostičky sobů. U nás jsme neměli takové štěstí, ale to neznamená, že si lovci nevařili polévku. Jamka se po použití nejspíš vyčistila, a tak kdybychom dnes měli najít zbytky potravy uvnitř, byla by to spíš náhoda. Některá ohniště lovců mamutů jsou velmi dokonalá. Mají kamenný kryt, zřejmě na pečení masa. Fungují perfektně.

Říkáte to dost sugestivně, máme to brát tak, že jste to zkusil?
Samozřejmě, že to zkoušíme. Ale jsou to osvědčené postupy, které nemusíme znovu objevovat. V divočině se dosud běžně používají.

Byli lidé z doby kamenné kanibaly - podobně jak jsou známi ještě dnes u různých domorodých kmenů?
Diskuse o kanibalismu v pravěku trvá déle než sto let. Lidské kosti, které nesou zřetelné stopy po řezání nebo rozbíjení, se nacházejí především na sídlištích neandrtálců. Nálezy ale nedokazují, že lidské maso skutečně jedli. I kdyby se do něj pustili, nevíme, jestli to bylo z hladu nebo z rituálních důvodů, třeba proto, aby moudrost a síla zemřelého přešla na pozůstalé.

Britští vědci přišli nedávno s tvrzením, že lovci mamutů nebyli jen masožravci. Vedl je k tomu nález rozdrcené rostlinné tkáně v pravěkém ohništi... Britové chtějí dokázat, že nemluvňata se nemohla odmalička ládovat vařeným nebo syrovým masem, a proto jim matky drtily rostlinné tkáně a upravovaly je na dětské kaše. Má to svoji logiku, ale dokazuje se velmi složitě. Nejdůležitější je najít ony tkáně. Objevujte je ale v ohništi s odstupem třiceti tisíc let! U nás se o to pokoušíme od loňského roku. Měli jsme štěstí, našli jsme kořenové tkáně a zbytky semen. To, že se na našem území dochovaly z tak vzdálené doby, je něco zcela výjimečného.

Jak rostlinné tkáně a zbytky rostlin vůbec hledáte?
Je to postup, který připomíná rýžování zlata. Vrstva zeminy okolo ohniště i obydlí se postupně plaví ve vodě, případné zbytky rostlin zůstávají na sítu nebo vyplavou na hladinu. My jsme tento postup nebo techniku archeologického výzkumu ještě vylepšili. Projekt, na kterém spolupracujeme s univerzitou v Cambridge, by měl odpovědět na otázky, zda a v kterém ročním období lidé jedli rostlinnou stravu, a také, jestli lidské osídlení patřilo k letnímu či zimnímu typu.

To všechno poznáte ze zbytku rostlin, nebo máte ještě jiné metody?
Metod je několik. Například podle dozrávání rostlinných plodů a semen, podle narození mláďat nebo prořezávání jejich chrupu. Pokud objevíme zbytky dřeva, můžeme z jeho řezu pozorovat přírůstek letokruhů. Podobně zkoumáme sezónní přírůstky na zubovině zvířat. Jinou možnost nabízí i jednoduchá, ale logická metoda, při které mapujeme stopy nejrůznějších lidských činností. Když jsou uvnitř obydlí, kolem ohniště, pak člověk pracoval nejpravděpodobněji v zimě. Jestliže je najdeme před chatou, bylo asi teplo a nejspíš jaro nebo léto. Indicie, které máme zatím k dispozici, ukazují, že lovci mamutů pobývali v Dolních Věstonicích spíše v zimě.

Přispěly vaše objevy a výzkumy i k novému poznání lidí, kteří žili na Moravě ve starší době kamenné?
Myslím, že ho výrazně poopravujeme. Dnes je známo, že člověk moderního typu se vyvinul v Africe, někdy před dvě stě tisíci lety a pak se postupně "stěhoval" na ostatní kontinenty. Původní teorie předpokládaly, že se šířil do světa všemi směry a že k nám dorazil přímo z Předního východu. Bylo to ale složitější. On se tam přinejmenším na šedesát tisíc let zastavil. Důvod? V Evropě žili silní a nebezpeční neandrtálci a studené podnebí původním obyvatelům Afriky moc nekonvenovalo. V některých fázích ledové doby sahaly dokonce průměrné roční teploty hluboko pod nulu. Zřejmě proto se moderní člověk rozhodl pro delší trasu k východu, napříč jižní Asií, a dostal se až do Austrálie. Koneckonců tropy byly jeho původním prostředím. Do Evropy pronikl až později, před čtyřiceti až třiceti tisíci lety, a zřejmě se to odehrálo postupně, v několika vlnách. Dolní Věstonice i Předmostí představují velká komplexní sídliště jedné z migračních vln. Bohaté kosterní nálezy z těchto lokalit nám poprvé poskytují větší vzorek tehdejší populace. Vidíme z nich, že muži byli až sto osmdesát centimetrů vysocí, štíhlí, sportovně založení. Ženy byly výrazně menší. Dožívali se šedesátky i přesto, že jejich život byl podstatně rizikovější než ten náš současný.

Mohli se u nás, před čtyřiceti tisíci lety, potkat neandrtálci s lidmi "z jihu"?
Mohli. Když se moderním lidem podařilo osídlit Evropu, neandrtálci tu ještě několik tisíciletí přežívali. U nás, v Podunají, žili v jeskyních, zatímco "lidé z jihu" zakládali sídliště v otevřeném terénu. V západní Evropě to bylo ale jiné, tam žily oba druhy v jeskyních nebo pod skalními převisy, takřka vedle sebe. Určitě si konkurovali třeba v lovu mamutů, sobů a koní. Byla to zřejmě ona velká stáda, která moderní lidi přilákala do stepní krajiny tehdejší Evropy.

V Předmostí u Přerova se letos začalo s výstavbou terénního muzea lovců mamutů, kde už budou archeologické výkopy trvale uchovány. Libí se vám tento způsob prezentace?
Ano, a tak by to mělo jednou být i v Dolních Věstonicích. Střecha nad hlavou umožní, aby to, co tam najdeme, mohli vidět za dvacet padesát let i návštěvníci v jakési cestě do pravěku. První sondy nám ukázaly, že tam je bohatá lokalita, kde se už v minulosti našly vzácné archeologické poklady. Podobných míst je u nás velmi málo. Kdybychom neměli střechu nad hlavou, museli bychom nalezené mamutí kosti posbírat do pytlů a odvézt je do depozitáře. Skončily by tam i kamenné nástroje, uhlíky z ohnišť a ozdobné předměty. Na místě by nezůstalo vůbec nic.

V posledních pětadvaceti letech jste byl u každého významnějšího nálezu ze starší doby kamenné na Moravě i v Čechách. Chybí vám ovšem objev typu Věstonické venuše. Je čas podobných nálezů už nenávratně pryč, nebo věříte, že svoji venuši najdete?
Nejde jen o Věstonickou venuši, která se stala určitým symbolem, ale i o desítky dalších figurek lidí a zvířat. Asi vás překvapím, ale mám vytipované místo, kde takové předměty zřejmě ještě jsou. Kdybych ho chtěl otevřít, potřeboval bych pro výzkum stabilnější zázemí, než mám momentálně. Nejde o víc peněz nebo lidí, ale o možnost mít při kopání - po dobu několika let - krytou stavbu nad hlavou. To by mi umožnilo vést precizně dokumentaci a použít více metod, které moderní věda nabízí. Tak to probíhá v celém světě. Když pracujete v otevřeném terénu, dostáváte se neustále do časového presu. A to by byla na lokalitě takového významu velká škoda.

Profesor Jiří Svoboda
archeolog a paleoetnolog, mimo jiné vedoucí Střediska pro paleolit při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích, kde pokračuje v práci vynikajících badatelů - Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Navazuje na terénní výzkumy v Dolních Věstonicích, Předmostí u Přerova, Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat. Zúčastnil se několika odborných expedic na Předním východě a v severní Africe. Výsledky výzkumů publikoval ve stovkách článků u nás i v zahraničí a také ve vědeckých monografiích. Profesor Jiří Svoboda patří k evropské špičce odborníků na starší dobu kamennou.





Snímky / HN - Jan Šilpoch: Přesně před dvaceti lety byl v Dolních Věstonicích objeven unikátní hrob tří mladých pravěkých lidí. Stáří koster bylo stanoveno na šestadvacet tisíc pět set let; V lokalitě Cihelna v Dolních Věstonicích jsou nálezy ilustrující život člověka v době ledové objevovány až šest metrů pod povrchem země

Ilustrace / Pavel Dvorský: Lehké kruhové obydlí, které stálo v Dolních Věstonicích před šestadvaceti tisíci lety. Ilustrace kreslíře Pavla Dvorského vznikaly ve spolupráci s profesorem Jiřím Svobodou; "Lovec mamutů potřeboval oblek s rukávy, kalhotami i obuv, stejně jako dnes Eskymáci," říká Jiří Svoboda.